Který ze stovek druhů v posledním dílu Květeny jste si oblíbila a proč?
Bez nadsázky vždy ten, jehož text se podařilo ve spolupráci s autorem zpracování dokončit a připravit pro tisk. Jenom číslovaných druhů – tedy taxonů zpracovaných se všemi charakteristikami – je v devátém svazku 397. Nicméně jeden byl mezi všemi oblíbenými přece jen můj nejoblíbenější – ostřice krkonošská, Carex derelicta, kterou jsem sama popsala.
Čím je tento druh zajímavý?
Má dva příběhy. První se týká historie jeho pravděpodobného vzniku, druhý historie jeho popisu. Ostřice krkonošská se vyskytuje pouze ve Velké kotelné jámě v Krkonoších a její nejbližší příbuzní rostou až v severozápadní Evropě.
Jak se k nám dostala?
Během zalednění ve čtvrtohorách asi nějaký, nejspíše skandinávský předek nalezl útočiště v Krkonoších. Po ústupu ledovce se jeho populace už vyvíjela geograficky izolovaně a spolu s možným křížením s blízce příbuzným druhem rostoucím v Krkonoších nastala změna v její genetické konstituci a postupně vznikl samostatný druh.
A druhý příběh?
Souvisí s vynikajícím českým botanikem Josefem Holubem. Ten ho objevil a v roce 1960 na něj upozornil. Použil pro něj ale pouze provizorní jméno a za svého života jej nestačil popsat podle platných mezinárodních pravidel. Ty určují náležitosti pro popis a vědecké pojmenování rostlinných taxonů. Druh by pravděpodobně časem upadl jako neplatně popsaný v zapomnění, a tak jsem pro devátý svazek Květeny vystavila jeho platné jméno, popis a další charakteristiky. Po více jak čtyřiceti letech od prvního uveřejnění nálezu.
Devátý díl uzavřel více než padesátiletý projekt revize naší rostlinné diverzity. Narazili vědci a vědkyně i na nečekaná zjištění?
Ano – a různé nové poznatky publikovali mnohdy v mezinárodních periodicích s vyšším impakt faktorem. Detailní studium taxonomicky obtížných skupin, často zahrnujících druhy, které je velmi obtížné morfologicky rozlišit, vedlo k popsání vyšších desítek nových druhů. Namátkou z devátého dílu zmíním taxony z rodů psárka, kamyšník, ostřice nebo kostřava. Dokonce jsme popsali i dva nové rody, Ladanella a Oreojuncus. Podařilo se nám vyřešit několik zapeklitých otázek týkajících se jmen studovaných druhů a uveřejnili jsme mnoho prací, které sledují dynamiku rozšíření druhů na našem území. Významná jsou i zpracování kříženců mezi jednotlivými taxony – například v druhově obsáhlém rodě ostřice, kde se autorům podařilo odkrýt mylně uváděné hybridní kombinace.
Co bylo pro projekt zásadní?
Pro Květenu bylo stejně jako pro kterýkoli projekt plánovaný na několik desítek let důležité, aby se zajistila dlouhodobá finanční podpora a stabilní a dostatečná pracovní kapacita odborníků. To je ale svízelný úkol. Kompendium jsme dokončili jen díky úsilí autorů a editorů nad rámec jejich stávajícího vytížení.
Kolik druhů v devíti dílech najdeme? Jsou v nich všichni zástupce naší flóry?
Devět svazků zahrnuje 3349 číslovaných druhů, které jsou detailně zpracovány se všemi charakteristikami. Kromě toho jsme další uvedli formou Poznámky. Jde například o druhy často pěstované, pomíjivě se vyskytující, omylem z našeho území uváděné, u kterých se například zjistilo chybné určení nebo byla chybně interpretována lokalita, či u nichž lze očekávat výskyt na našem území...
Celý rozhovor si můžete přečíst na webu Akademie věd ČR.
- Text: Zuzana Dupalová a Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
- Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.
