V letech 1993-1994 jste absolvoval intenzivní kurz arabského jazyka v Institutu pro výuku arabského jazyka pro cizince v Damašku. Následně jste vystudoval arabistiku a dějiny a kulturu islámských zemí na Filozofické fakultě UK. Co Vás k tomuto oboru, potažmo ke studiu arabštiny, vedlo?
Ta moje cesta byla velmi křivolaká, protože k arabštině, k islámu a k souvisejícím tématům jsem se dostal různými podivnými oklikami. Střední školu jsem šel studovat do Bílovce, což bylo tehdy internátní gymnázium specializované na matematiku. Na základní škole jsem si myslel, že se budu věnovat matematice, ale na střední škole mě to přešlo. Měl jsem představu, že půjdu studovat geografii a kartografii, což se poté naplnilo, ale po dvou semestrech na Přírodovědecké fakultě přišla jistá deziluze. Chtěl jsem se věnovat Blízkému východu a souvisejícím tématům a uvědomil jsem si, že bez znalosti jazyka, náboženství a reálií to nepůjde.
V tu chvíli jste se tedy rozhodl odjet do Damašku a začít studovat arabštinu?
Ano, po mojí první cestě do Sýrie padlo rozhodnutí, že odejdu z Přírodovědecké fakulty a pustím se naplno do arabštiny. Odjel jsem do Damašku, začal jsem tam studovat arabštinu a Sýrii jsem si naprosto zamiloval. Absolvoval jsem základní kurz arabštiny v rámci Institutu pro výuku cizinců, který spadal pod syrské ministerstvo školství, kde se sešla opravdová přehlídka všemožných národností. Z velké části tam byli Turkové z provincie Hatay. Byli tam ale i Italové, Řekové… Zkrátka to bylo mezinárodně pestré. Po návratu jsem pokračoval ve studiu na Filozofické fakultě…
Kde jste dále pokračoval se studiem arabského jazyka…
Ano, přesně tak. V Sýrii jsem získal opravdu jen maličký náskok, který se velmi rychle ztratil, protože na Filozofické fakultě bylo to tempo mohutné.
Můžete nám trošku přiblížit arabštinu jako takovou?
Arabština je semitský jazyk, který má úplně jinou gramatickou strukturu, než jak jsme zvyklí z indoevropských jazyků. Studium arabštiny z velké části spočívá ve studiu tzv. slovesných kořenů, rozšířených kmenů a s nimi spjatých pravidel. Člověk se učí, jakým způsobem se od určitých kořenů utváří slova. Zajímavé je, že se v arabštině při zápisu běžně nevyznačují vokály, to je specifikum semitských jazyků. Znamená to, že aby člověk mohl číst, musí znát gramatiku. V indoevropských jazycích můžete přečíst cokoliv, aniž byste znali význam, pokud víte, jaké jsou zásady výslovnosti. Ale abyste mohli přečíst slovo v arabštině, musíte znát gramatiku. Nutno říct, že je to opravdu výzva na celý život. Po těch letech, co se tomu věnuji stále nemám pocit, že bych ten jazyk ovládal.
Momentálně jste vědeckým pracovníkem v Orientálním ústavu AV ČR, zároveň se věnujete překladu. Vzpomínáte si na svůj první překlad z arabštiny?
Moje úplně první překlady se vázaly k diplomové práci, kterou jsem psal na dílo středověkého učence Muhjiddína ibn ´Arabího, jež se v překladu jmenuje Úradky Boží pro nápravu lidského království a je to v podstatě velké mystické podobenství. V rámci mé práce jsem měl za úkol dílo analyzovat a svůj rozbor jsem prokládal vybranými ukázkami. Poté jsem překládal nějaké drobné texty a následně je publikoval časopisecky. Až mnohem později jsem se pustil do překládání knih. Můj první velký překlad z arabštiny vyšel v Nakladatelství Academia a jedná se o Popsání pozoruhodností Egypta, což je středověká geograficko-topografická encyklopedie.
Máte při překladu zavedený postup?
Nejprve si celé dílo přečtu. V případě většího celku, jako byl Maqrízího opus, což je několik tlustých svazků, si vyberu, co z toho chci překládat. Potom se snažím postupovat a když se někde zaseknu, což se stává velice často, tak si to vyznačím a následně se k tomu vracím. U překladu tohoto typu literatury je důležitá nejenom znalost jazyka, ale i znalost reálií. To znamená, že když člověk překládá něco, čemu vůbec nerozumí, je to opravdu velký problém.
Můžete uvést příklad?
U Maqrízího jsem využil pomoci řady kolegů různých oborových specializací. Potřeboval jsem například někoho, kdo rozumí astronomii, abych se ujistil, že to dává smysl. Kromě toho tam najdeme různé historky, které se týkají zvířat, takže ty jsem zase konzultoval se zoologem.
U některých děl je výhoda v tom, že k nim existují komentáře. Poslední kniha, kterou jsem překládal, což je Qušajrího pojednání o nauce súfismu, byla už ve středověku vnímána jako místy jen obtížně srozumitelná. Samotní rodilí mluvčí s ní měli problém, a proto vznikaly tyto komentáře. Ve středověku bylo běžným zvykem, že se na okraje psaly vysvětlující marginálie. Když tedy narazím na problém, můžu se podívat do těchto komentářů, které mi jej mohou pomoci objasnit.
Stalo se Vám někdy, že jste narazil na nějakou záludnost a konzultoval jste překlad s rodilým mluvčím?
Ano, párkrát se mi to stalo. Když si nejsem vůbec jistý, požádám egyptského kamaráda o radu. Někdy si ale není jistý ani on sám, protože je to jazyk, který je vzdálený tisíc let, takže to občas může být problém i pro rodilého mluvčího.
Jak jste již zmínil, poslední kniha, kterou jste přeložil do češtiny je titul Qušajrího pojednání o nauce súfismu, který právě vyšel u Nakladatelství Academia. Můžete čtenářům přiblížit, co je to vlastně súfismus?
Kdybych to měl říct velmi stručně, tak je to mystická dimenze islámu. Je to takový výklad islámu, který v Bohu, v Alláhovi, nevidí jenom transcendentní entitu nějakého stvořitele, který je nedosažitelně daleký, ale má k němu osobní vztah a snaží se k němu najít osobní cestu. Klíčové jsou dva pojmy. První je láska, což znamená osobní přístup věřícího, který miluje svého stvořitele. A druhý klíčový pojem je mystická cesta. Tato cesta bývá v symbolickém jazyce súfijú nejčastěji vyjádřena ve dvou obrazech. Jednak jako cesta horizontální, což je ten slavný příměr pouti do Mekky – lidé vycházejí z různých míst, cestují různými způsoby, a nakonec se dostávají k jednomu jedinému bodu, kde veškerá různorodost mizí. A druhá cesta, vertikální, je symbolizovaná mi'rádžem, což je nanebevstoupení proroka Mohameda.
Súfismus je tedy cesta, jak se přiblížit k Bohu, ale zároveň je to cesta, jak se ponořit do vlastních hlubin. Protože jak říká jedna z nejslavnějších súfijských moudrostí: „Ten kdo pozná sebe sama, ten pozná i svého pána.“
Nyní vychází první svazek Qušajrího pojednání, dílo ovšem vyjde ve dvou svazcích…
Přesně tak, budou dva svazky. Je to středověká suma, shrnutí. V 10. a v 11. století bylo potřeba zaznamenat cestu, kterou súfismus za uplynulá staletí prošel. Qušajrí chtěl představit súfismus tak, aby to mělo nějaký didaktický rozměr, a aby pojednání posloužilo adeptům súfismu. Zároveň pociťoval potřebu se bránit, protože súfijští autoři byli často pranýřovaní za to, že jsou to kacíři a schizmatici a proti tomu chtěl samozřejmě bojovat.
Qušajrího pojednání je tedy v dnešní době pro súfije stále aktuální?
Ano, dodnes je hojně používané. A to je právě důvod, proč jsem toto dílo zvolil k překladu. Věděl jsem, že je to práce na několik let, a proto jsem chtěl, aby to mělo opravdu smysl a aby mě ta práce bavila. Kromě toho to pro mě byla určitá meta – přeložit velkou súfijskou sumu. Chtěl jsem pracovat na něčem, co je opravdu relevantní, a to Qušajrího pojednání splňuje. Je to opravdu živé učení, živý proud.
Když jsem před mnoha lety pracoval v Káhiře jako lektor češtiny na univerzitě, tak jsem měl možnost účastnit se setkávání súfijů, kam docházela velice nesourodá skupina. Byl tam například důstojník od letectva ve výslužbě, středoškolský inspektor fyziky, majitel sítě lékáren, několik podnikatelů… Takže navzdory běžným představám, že je súfismus nějaký relikt, určený pro hrstku pobožných starců, tak je to úplně naopak. Mnoho lidí jej pokládá za něco moderního, životaschopného, za opravdové spirituální srdce islámu.
Momentálně pracujete na překladu druhého svazku?
Ano, už ale finalizuji, čekám na recenzní posudky. Myslím si, že bych mohl finální rukopis odevzdat v řádu pár měsíců.
Jak jsou obsahově tyto dva svazky rozdělené?
První svazek obsahuje medailonky velkých mistrů a potom pojmosloví. Každá disciplína má svůj pojmový aparát, ať už je to medicína nebo právo, a tak si i súfijové vytvořili svůj vlastní jazyk, který měl dvě velké výhody. Zaprvé jim pomohl lépe uchopit jejich téma. A zadruhé byl ten jazyk místy tak matoucí a některé pojmy tak mnohoznačné, že se díky tomu mohli účinně bránit nařčením z kacířství tak, že tvrdili, že jim kritikové zkrátka jen špatně rozumějí… Druhý svazek bude obsahovat nauku o mystické cestě k Bohu. Tyto dva svazky dohromady tedy obsahují základní segmenty súfijského písemnictví.
Poslechněte si záznam přednášky, která zazněla v Městské knihovně v Praze, kde mj. Bronislav Ostřanský přečetl několik ukázek z nové knihy.
- Autorka textu: Tereza Stejskalová
- Autor úvodní fotografie: Matěj Baťha / CC BY-SA 3.0
