"Překladatel a anglista Ladislav Nagy dává čtenáři v obsáhlém doslovu nahlédnout do okolností vzniku Posledního člověka, románu, jenž poprvé vyšel roku 1826. O čtyři roky dříve tragicky umírá básník Shelley. Mary se v necelých pětadvaceti stává „oficiální vdovou“ a v prostředí, jež jí ani trochu nebylo nakloněno, opatruje manželův odkaz. Z roztroušených veršů připravuje edici jeho básní. Ovšem Shelleyho otec, od něhož Mary získávala skrovné prostředky, jí zakázal publikovat texty tohoto slavného romantického rozervance. Přesto je Mary Shelley k vydání připravila. Potřebovala si však vydělávat na živobytí, takže dělala to, co její slavní blízcí – psala. Publikovala povídky i několik románů, ostatně její Frankenstein jí už po svém vydání v roce 1818 přinesl jistý úspěch, zejména poté, co byl příběh uveden jako divadelní inscenace; avšak teprve v druhém anglickém vydání (1823) se na titulním listu objevilo i jméno autorky."
"Zatímco Frankensteina Mary psala po boku Shelleyho, Poslední člověk je románem, jímž na svého muže vzpomíná. Stejně jako na lorda Byrona a na další reálné postavy. V tom je román klíčový. Podobně jako když cenami ověnčený snímek Chudáčci od Yorgose Lanthimose zapracoval do děje skutečné životní osudy Mary Shelley, tvoří autorčiny reálie výraznou významovou vrstvu Posledního člověka. Kniha vznikla v době, která stranila zejména mužskému pokolení, takže se nelze divit, že i dcera slavné průkopnice feminismu Mary Wollstonecraft přišla s dílem, jehož hybateli jsou výhradně muži. Ostatně, Shelley byla obklopena nejlepšími ostrovními tvůrci své doby, obdivnému vzhlížení se těžko můžeme divit. Pakliže se v ději objeví žena, je často předznamenáním tragédie."
Celou recenzi si můžete přečíst na webu ČT ART.
ADAMOVIČ, Ivan. PO dvou stech letech je k mání překlad monumentálního překladu Mary Shelley. Online. ČTART. 2024, Dostupné z: https://art.ceskatelevize.cz/360/po-dvou-stech-letech-je-k-man.... [cit. 2024-07-24].